Jdi na obsah Jdi na menu

Historie

eřejné divadelní produkce ve Slaném jsou doložené již v první polovině 18. století (1730, 1732 atd.). Jednalo se o divadelní kusy hrané latinsky studenty slánského piaristického gymnázia.

Nejstarší dochovaná divadelní cedule z 8. října 1820, oznamuje uvedení veselohry Půjčka za oplátku hranou česky, v provedení slánských studentů v sále hostince U zlaté lodi.

Další konkrétní zprávy o ochotnickém divadle ve Slaném máme z let kolem roku 1845, „ v kterémž roce sestoupila se v městě našem společnosť, za cílem pořádání divadelních her k dobročinným účelům“. Společnost tvořili ve většině úředníci tehdejšího krajského úřadu a slánského magistrátu a tato společnost v pronajatých prostorách piaristické koleje slavnostně otevřela 19. dubna 1846 první, na svou dobu velmi dobré, stálé divadlo.

Divadlo se zde hrálo až do roku 1867, kdy došlo k sporu mezi ochotníky a vedením města o to, komu divadlo patří. Aby se společnost ochotníků mohla rovnocenně bránit nátlaku ze strany obce, bylo rozhodnuto ustavit spolek, opatřený řádnými stanovami a právní subjektivitou tak, aby mohl samostatně vystupovat v právních sporech. Proto byl 8. června 1873 valnou hromadou a na základě úředně schválených stanov, řádně ustaven (zaražen) Spolek divadelních ochotníků ve Slaném.

Soudní spory však slánským ochotníkům nepomohly a 30. srpna 1874 přešla celá kolejní budova do majetku obce, které měl Spolek platit z divadla nereálné, trojnásobně vyšší nájemné než doposud platil piaristům. „Dne 12. září 1875 spadla opona za posledním představením ochotnickým, které v útulném tom divadélku bylo pořádáno“, napsal Karel Scheinpflug.

Dalším zásadním mezníkem v historii slánského ochotnického divadla bylo rozhodnutí o postavení vlastní divadelní budovy. 18. září 1881 byla svolána první valná hromada Spolku pro postavení akciového divadla, v témže měsíci byl zakoupen pozemek a v říjnu bylo vyhlášeno výběrové řízení (konkurz) na stavební plány. Z 16 podaných soutěžních návrhů byl vybrán projekt architekta Jindřicha Fialky. 24. června 1882 se konala slavnost položení základního kamene a 30. prosince 1883 bylo divadlo slavnostně otevřeno divadelním představením Kolárova historického dramatu Primátor. Na úhradu dluhů, váznoucích na budově ji převedla 12. prosince 1888 slánská Občanská záložna do svého majetku a původní Akciové divadlo bylo pak přejmenováno na Divadlo Občanské záložny.

Činnost slánských ochotníků pokračovala bez přerušení i za doby první světové války.

1. a 3. listopadu 1918 byla jako první hra v nové Československé republice uvedena Jiráskova Lucerna.

Ze stávajícího Spolku divadelních ochotníků se 22. srpna 1928 vydělil druhý soubor zaregistrovaný jako Slánská scéna. Rozdělení ochotníků bylo původně motivováno zejména politicky, protože Spolek, vedený Bohušem Vackem, se orientoval více „vlevo“ a Slánská scéna vedená Eduardem Kahlerem „vpravo“.Slánští ochotníci s hosty z Tábora v roce 1934

Oba spolky pak ale pracovaly vedle sebe i nadále v Divadle Občanské záložny.

V roce 1944 byla z nařízení protektorátu zakázána činnost divadelních spolků, obnovena byla 15. června 1945.

V prosinci roku 1948 převzalo divadelní budovu od Občanské záložny město Slaný a přejmenovalo ji na Divadlo Zdeňka Nejedlého. Od roku 1949 bylo provozovatelem divadelních her profesionální Městské a oblastní divadlo Zdeňka Nejedlého ve Slaném, ale po první sezóně se stalo pobočnou scénou Městského divadla v Kladně. Slánští ochotníci se na přechodnou dobu  (1947 – 1953) přestěhovali do sokolovny v Kvíčku.

V roce 1951 došlo k oficielní likvidaci v té době vlastně neexistující slánské Ochotnické scény a dalších souborů, které byť i krátkodobě, ve Slaném působily. Členstvo se nakonec rozhodlo požádat Závodní výbor ROH ČKD Švermovy závody, aby se stal zřizovatelem nově sloučeného souboru. Tak vznikl Dramatický odbor ZK ROH ČKD Slaný, který si ponechal název Slánská scéna a zároveň se prohlásil také následníkem Spolku divadelních ochotníků z roku 1873. 

1953 se ochotníci vrátili na scénu slánského divadla. Hlavními iniciátory návratu  ochotníků na prkna slánského divadla byli  Ervín Tomenendál a  Jiří Warren Koula.

Z období let 1954 – 1961 si připomeňme některé tituly her slánských ochotníků:

1954

O rozmazlené Liběnce, Lidový král, Mirandolina, Nezbední vodníci.

1955

Zmatek na prknech, Potopa, Každý něco pro vlast, Kdo rozesměje princeznu.

1956

Osudy dobrého vojáka Švejka, Ukaž, co umíš, Pan radní si neví rady, Ženichové.

1957

Kouzelná lampa Aladinova, Hádej, hadači, Prodaný dědeček.

1958

Dr. (Rozum nekoupíš), Zvíkovský rarášek, Prodaná láska, Talisman.

1959

Dódy, Popelka, Revue „Svítá“.

1960

Honza a Zlatovláska, Pohleďte, pokušení.

1961

Sníh v tropech netaje, Případ Grim, Švédská zápalka, Ďábelské klíče.

Mimo uvedené připravil soubor pod režií J. W. Kouly také tři estrády.

I v těchto letech existovaly vedle Slánské scény ještě další dramatické soubory (Bateria a Tankista). Členství a účinkování ochotníků v různých divadelních souborech ve městě se často prolínalo.  Režiséry těchto her byli Dr. Vojtěch Hampl, J. Šrajer, J. W. Koula, M. Aišman, O. Kolomý aj.

K 1. lednu 1961 došlo k definitivnímu sloučení divadelních ochotníků do dramatického souboru Závodního klubu ROH Slaný Slánská scéna. Prvním předsedou byl zvolen Vladimír Dlouhý. Po něm následovali Ota Kolomý, Josef Masopust, Jiří W. Koula a od roku 1971 Karel Vidimský.

Nejvýraznější režisérskou osobností 2. pol. 20. stol. Jiří Warren Koula (40 her), oceněn zlatým odznakem J. K. Tyla.

1962

Právem žaluji, Svatba sňatkového podvodníka.

1963

Vlci a ovce, Dva lékaři, Májový kaleidoskop, Třetí zvonění.

1964

Věc Makropulos, Příhody pana Pimpipána, Vichřice.

1965

Neočekávaný host.

1966

Svatba s podvodem, Mne soudila noc.

1967

Kvarteto lásky, Tři bílé šípy.

1968

Šejkův jed, Moudrá ševcová.

1969

Karel Čapek, Matka.

Vedle uvedených her nastudovali ochotníci také tři další estrády, se kterými hostovali v německém Landsbergu.

Od 1969 se Slánská scéna pravidelně zúčastňovala soutěží a přehlídek.

1970

Příhody pana Pimpipána, Princezna Rozmařilka.

1971

Nezbední vodníci, Alois Jirásek, Kolébka, režie Jiří W. Koula, postup na Jiráskův Hronov (JH), Neklidné stáří.

1972

Zkoušky čerta Belínka, Ženichové, Strašidýlko, Gorkij – Brecht, Matka.

V dalších letech progresivní repertoár, netradičně pojímaný, spolupráce s pražským profesionálním režisérem. Jaroslavem Vágnerem.

1972
-
1973

Gorkij, Brecht, Černíková: Matka, jevištní montáž, rež. Jar. Vágner a K. Vidimský, účast na JH, cena Východočeského KNV (druhá hl. cena), hl. cena Memoriálu Josefa Kadlece, SDH Nymburk.

Jan Makarius, Strašidýlko, hudební pohádka v režii J. W. Kouly

Josef Kajetán Tyl, Krvavé křtiny – Drahomíra a její synové v režii J. W. Kouly, nákladná hra s obsazením všech stávajících herců souboru, premiéra 30. května 1973 u příležitosti 100 let trvání slánských divadelních ochotníků a 165. výročí narození J. K. Tyla, zůstala jediným představením. Hra byla zavržena nadřízenými orgány jako ideologicky nevhodná.

1974

E. F. Burian, Dálky, režie Karel Vidimský, J. Vágner j. h. Účast na mezikrajové přehlídce v Táboře (1974) a na národní přehlídce souborů ROH v Třinci (1975). Cena Memoriálu Josefa Kadlece.

1975

Jiří Beneš, Pohádka o Honzovi a princezně Zlatovlásce, režie K. Vidimský

E. F. Burian, Hráze mezi námi, režie J. Vágner j. h. Účast na oblastní přehlídce Tylova Kutná Hora.

1976 

Vl. Novák, St. Oubram, Vodník Mařenka, režie Karel Vidimský. Z KP v Rakovníku postup do NP Ostrava-Poruba, rekordní počet 32 repríz.

1977

Vlastimil Venclík, Šťastná rodina, režie Vl. Venclík j. h.  Účast KP WR.
A. Uljanský, Na železniční zastávce, jednoaktovka v režii Miloše Švarce. Hráno 1x v rámci oslav 60. výročí VŘSR.

1961-1980  77 premiér.

1978

Florián Káló, Dnešní příběh, rež. M. Vejrostek j. h., 1979-KP WR, SDH.

1978

- 1979

Ivan Vlk, Pohádka o Popelce, režie Karel Vidimský, cena dětské poroty na krajské přehlídce v Rakovníku

1980

Wolfgang Ebert, Gangsteři z Valence, režie Miloš Švarc j. h.

1981

Slawomir Mrožek, Emigranti, režie Miloš Švarc j. h., protagonisty inscenace Karel Vidimský a Ivan Ruml, 1. místo v krajské soutěži Wintrův Rakovník 1981, 1983 hostovali v Žižkovském divadle v Praze.

1982

Alejandro Casona, Stromy umírají vstoje, režie Miloš Švarc j. h.,  1983  Účast na KP WR - cena a diplom Pavle Hoffmanové za ženský herecký výkon v roli Babičky a čestné uznání Marii Farské za roli Marty - Isabel.

1983

Libor Dobner, Strašidlata, režie Karel Vidimský

1983

- 1984

Václav Štech, Třetí zvonění, v hudební úpravě, úprava a režie Stanislav Oubram j. h.,  soubor touto komedií oslavil sté výročí otevření slánského divadla.

1985

V+W podle E. Labiche, Helenka je ráda aneb Slaměný klobouk, režie Stanislav Oubram, hráno na KP divadelní klasiky v Žebráku.

1986

Miguel Mihura, Maribel a podivná rodina, režie Stanislav Oubram j. h.

Zdeňka Horynová, Perla štěstí, rež. Karel Vidimský. Účast na KP.

1987

Jiří Brdečka, Limonádový Joe, režie Stanislav Oubram j. h.

A. N. Ostrovskij, Kdo hledá, najde aneb Ženitba Balzaminova, režie Stanislav Oubram j. h. v r. 1988 KP div. klasika, KP SDH.

1988

Rány a růže. Účast KP Agitačních skupina Neratovice.

Libor Dobner, Netopýr aneb Lež má měkký nos, režie Libor Dobner

1989

Zdeňka Horynová, Moudrá ševcová, režie Josef Chodora. KP div. klasiky (jako host)

1990

– 1991

St. Oubram, Vl. Novák, Vodník Mařenka, režie Karel Vidimský

1992

Alfréd, Marie Tesařová, Podivné příhody pana Pimpipána, režie Karel Vidimský

Libor Dobner, volně podle Branislava Nušiče „Dr“. Rozum nekoupíš?, režie Libor Dobner a Karel Vidimský, účast na KP Wintrův Rakovník

Na dětského diváka se soustředil rež. K. Vidimský (1976, 1991 Vodník Mařenka, 1978 Pohádka o Popelce, 1983 Strašidlata). Pro děti připravoval inscenace i režisér Josef Chodora (1989 Moudrá ševcová, 1992 Podivuhodné příhody pana Pimpipána).

Od 90. let soubor produkoval převážně hudební komedie a hry pro děti – režie Libor Dobner, Josef Chodora, Karel Vidimský a Tomáš Vott.

1993

– 1994

Vladimír Dvořák, Zdeněk Petr, Sto dukátů za Juana, úprava a režie Libor Dobner, nastudováno u příležitosti 120. výročí založení Spolku divadelních ochotníků a 110. výročí otevření slánského divadla.

1995

Slánské hrátky aneb Slaměné zvonění. Hudebně dramatická recese sestavená a režírovaná Stanislavem Oubramem. Nastudováno u příležitosti oslav 700 let královského města Slaného.

1996

– 1997

Nerealizované pokusy o komedie Kaviár nebo čočka a Rajčatům se letos nedaří v režii Miloše Švarce.

1998

– 1999

Jan Drda, Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert, úprava a režie Libor Dobner. U příležitosti 125. výročí Spolku divadelních ochotníků a 115. výročí slánského divadla.

2000

Vladimír Čort, O líných strašidlech aneb Poklad ve mlýně, režijní debut Tomáše Votta.

Libor Dobner, Netopýr aneb Lež má měkký nos, režie Libor Dobner

2001

Zdeňka Horynová, Zkoušky čerta Belínka, režie Tomáš Vott.

2002

Giulius Sernici, Renzo Tarabusi, Kaviár nebo čočka, úprava a režie Libor Dobner

2003

Libor Dobner, Strašidlata, režie Libor Dobner

Viktorie Hradská, Commedia Finita, režie Tomáš Vott, nastudováno u příležitosti 125. výročí narození Emy Destinové. Účast na KP Wintrův Rakovník.

Libor Dobner, na motivy J. Vrchlického, Noc lásky na Karlštejně, režie Libor Dobner

2004

Norman Robbins, Hrobka s vyhlídkou, režie Tomáš Vott

2005

Stanislav Oubram, O Jankovi ze mlýna a Cecilce ze zámku, režie Tomáš Vott.

2006

Robert Thomas, Past aneb Stalo se v Chamonix, režie Karel Vidimský. 2007 účast na KP Wintrův Rakovník.

Rudolf Trinner, Agentura Drahoušek, sňatky všeho druhu, režie Jan Fany Fanta

1. června se ve schůzi Spolku divadelních ochotníků Slánská scéna, oznámil stávající principál a dlouholetý (1971 – 2006) předseda spolku, že by rád na postu principála touto schůzí skončil a navrhl, aby si soubor zvolil nového principála. V následujícím tajném hlasování byl naprostou většinou hlasů zvolen novým vedoucím souboru – principálem, kmenový herec a režisér souboru Tomáš Vott.

2007

První slánský kabaret, uspořádal a režíroval Josef Chodora

Zdeněk Kozák, O ševci Ondrovi a komtesce Julince, režie Tomáš Vott.

2008

Druhý slánský kabaret aneb Milostná setkání, uspořádal a režíroval Jiří Husník

Simon Williams, Polib tetičku, režie Jan Fany Fanta. 2009 účast na KP Wintrův Rakovník.

Od ledna 2008 soubor působil jako občanské sdružení pod oficiálním názvem SLÁNSKÁ SCÉNA o. s. Členů souboru je kolem 35, v čele souboru je tříčlenný výbor ve složení: principál Tomáš Vott, jednatel Libor Dobner a hospodářka Jana Řeháková.

2009

Josef Štolba, Na letním bytě, úprava a režie Libor Dobner

Peter Turini, Hotovo, konec!, režie Michaela Chrapová. Hra vyhrála v roce 2010 přehlídku Wintrův Rakovník, kde vedle doporučení na národní přehlídku v Děčíně získala cenu za herecký výkon Tomáši Vottovi, čestné uznání za dramaturgii a režii Michaele Chrapové a čestné uznání za scénu Janu Fanymu Fantovi a Josefu Chodorovi. 13. května 2010 sehrála Slánská scéna hru Hotovo. Konec! na národní přehlídce v Děčíně a v těžké konkurenci vynikajících souborů se neztratila.

Jaroslav Koloděj, Jak Kašpárek vysvobodil krále Honzu, rež. Josef Chodora.

2010

William Shakespeare, Sen noci svatojánské, režie Miroslav Večerka.  Účast na KP Wintrův Rakovník.

2011

Anton Pavlovič Čechov, Album A. P. Čechova (Panoptikum A. P. Čechova), režie Miroslav Večerka. Účast na KP Wintrův Rakovník - čestné uznání Milanu Zápotockému za roli Fedora Petroviče Rebrotěsova a cena Tomáši Vottovi za roli Pavla Ivanoviče Vychodceva a Janu „Fany“ Fantovi za roli Kuzmy Jegoryče.

2012

Jiří Žáček, Libor Dobner, Kašpárek v pekle, režie Libor Dobner. Účast na KP Popelka na dlani, Mladá Boleslav.

2013

John Graham, Hexenšus, režie  Miroslav Večerka. Účast na KP Wintrův Rakovník.

2014

Zdeňka Horynová, Moudrá ševcová, režie Josef Chodora.

Agatha Christie, Vražda na faře, režie Libor Ulovec. Účast na KKP Wintrův Rakovník - čestné uznání Tomáši Vottovi za roli kaplana Hawse, Michaele Seghmanové za roli Mary a Haně Kunertové za roli slečny Marplové.

2015

Co se stalo o Vánocích, scénář a režie Vladimíra Fantová a Michaela Seghmanová.

Ve Valné hromadě Spolku divadelních ochotníků Slánská scéna o. s., konané 2. července, odstoupil stávající výbor ve složení Tomáš Vott, Libor Dobner a Jana Řehákové ze svých postů. V následující volbě byli do vedení souboru zvoleni: Tomáš Vott, principál, Milan Zápotocký, jednatel a Michaela Seghmanová, hospodářka.

V souladu s novým Občanským zákoníkem je nový název spolku Slánská scéna, z. s.

2016

Tři přání pro Andulku, úprava a režie Nikola Fantová. 

2017

Jules Verne, Tajemný hrad v Karpatech – soubor uvedl vlastní adaptaci s názvem Karpati, scénář Václav Tintěra, režie Michaela Chrapová a Michaela Seghmanová

2018

zážitková prohlídka divadla s pohádkou Křemílek a Vochomůrka v divadle, duchovní otec Ivo Horňák, dramaturgie Slánská scéna, scénář Václav Tintěra, režie Tomáš Vott a Václav Tintěra, nastudováno u příležitosti 145. výročí založení Spolku divadelních ochotníků a 135. výročí otevření slánského divadla

Pocta Olze Scheinpflugové – komponovaný pořad ve spolupráci se Společností patriotů Slaného (SpS) a pěveckým sborem Consortium Camerale Slanense, nastudováno u příležitosti 50. výročí úmrtí slánské rodačky.

bratři Čapkové, Ze života hmyzu, scénář a režie Miroslav Pokorný, nastudováno u příležitosti 145. výročí založení Spolku divadelních ochotníků a 135. výročí otevření slánského divadla – premiéra bude 28. 12. 2018.

Členská schůze Slánské scény, z. s. dne 27. června 2018 zvolila nové vedení souboru ve složení: Tomáš Vott, principál, Václav Tintěra, jednatel a Michaela Seghmanová, hospodářka.

Zpracoval Libor Dobner, herec, autor, dramatizátor, režisér (např. Strašidlata, Rozum nekoupíš, Sto dukátů za Juana, Dalskabáty, Pohádka o líných strašidlech, Kaviár nebo čočka, Kašpárek v pekle, Netopýr aneb Lež má měkký nos, Noc lásky na Karlštejně, Na letním bytě) a jednatel. Je rovněž autorem publikace Divadlo a divadelnictví ve Slaném, kterou si můžete prolistovat v elektronické podobě.